spokojný adj | |
1. | (človek) s kým/čím spokojený s kým/čím |
2. | (úsmev ap.) spokojený |
phr | |
(vnútorne) spokojný s čím (vnitřně) uspokojený, plný sebeuspokojení, (sám se sebou) spokojený, samolibý, lhostejný k čemu |
nespokojný | (nadmieru) nespokojný s kým/čím (silně) nespokojený s kým/čím, naštvaný, nazlobený na koho/co, popuzený kým/čím |
nespokojený | (silně) nespokojený s kým/čím (nadmieru) nespokojný s kým/čím, naštvaný, nahnevaný na koho/čo, popudený kým/čím |
uspokojený | (vnitřně) uspokojený (vnútorne) spokojný s čím, nadmieru spokojný (sám so sebou) |